Současný chov ryb se odehrává
ve vysoce konkurenčních tržních podmínkách a náročném
ekonomickém prostředí.
Do chovu se navíc promítají
i vlivy hospodářsky
nekvantifikovatelné, vycházející - zejména v rybníkářství
-
z multifunkčního postavení
této dominantní discipliny
českého produkčního rybářství.
V posledních letech se v České republice ročně vyprodukuje kolem 20 tisíc tun tržních ryb. Tento objem je nastaven na reálný požadavek jak domácího, tak exportního trhu (oba trhy jsou vyrovnané v poměru zhruba 1:1). Rozhodující rybou českého produkčního rybářství je tradiční kapr (ročně kolem 17 tisíc tun), s velkým odstupem následovaný býložravými rybami (ročně kolem 1 tisíce tun). Objemy odchovaných lososovitých ryb nebyly ani nikdy předtím významné (zejména měřeno evropskými poměry), nicméně v posledním pětiletí dochází k jejich poklesu (v roce 2003 jen mírně přes 700 tun); je to odraz silného konkurenčního tlaku dováženého pstruha kombinovaného narůstajícími domácími výrobními náklady tlačícími chovatele do nelehké situace.
Kapr z České republiky platí za vysoce kvalitní rybu jak na zahraničním, tak domácím trhu. Jeho jakostní zárukou je přidělená ochranná značka Český kapr, pod níž jej konzumentům dodávají členové Rybářského sdružení České republiky (od těchto členských subjektů majících dnes především podobu velkých akciových společností či společností s ručením omezeným pochází 85 % veškerého vyprodukovaného kapra). Typickým požadavkem domácího trhu je kapr ve stáří tři až čtyři roky a individuální hmotnosti mezi 2,5 až 3 kg. V exportu i na domácím trhu dominuje živý kapr. Je to dáno tradicí i stravovacími zvyklostmi. Zpracované tržní ryby představují asi 10 % všech vyprodukovaných tržních ryb a zájem o ně vzrůstá.
Jednoznačně se ukazuje, že během uplynulých patnácti let
se v českém produkčním rybářství výrazně změnila
manažerská situace. Oproti minulosti, kdy v centru pozornosti
byla zejména chovatelská technologie, dnes jsou prioritními řídícími
hledisky ekonomika chovu ryb, marketingové otázky a v rybníkářství
pak problémy vycházející z mimorybářských tlaků a z
multifunkčního postavení rybníků.
Tento komplex problémů a situací vychází ze stále zjevnější polohy našeho rybníkářství fungujícího v širokém společenském klimatu. Na sektor pak dopadají i vlivy, k jejichž založení došlo před desetiletími a kde samotní rybáři jsou v roli objektivních obětí. Typickým příkladem je technický vodohospodářský stav většiny rybníků. Důsledkem chybného rozhodnutí minulého politickoekonomického systému o neuváženém rozsáhlém scelování orné půdy docházelo po desítky let ke splachům z povodí do rybníků. Seriozní odhady naznačují, že celá třetina kapacity rybníků je dnes zanesena bahnem. Náprava této situace je záležitostí nejen dlouhodobou, ale především tak nákladnou, že se vymyká reálným možnostem státního rozpočtu, natož možnostem společností obhospodařujících rybníky v současnosti (které nakonec tento stav nezapříčinily). Přitom důsledky této situace mohou sehrát společensky a ekonomicky rozhodující úlohu při velkých povodních, kdy právě rybníky jsou schopny zachytit obrovské povodňové vlny (v průběhu katastrofálních povodní v roce 2002 jen samotné třeboňské rybníky zadržely více než dvojnásobek vody ve srovnání se třemi největšími jihočeskými přehradními nádržemi /Lipno, Orlík, Římov/ dohromady). Odbahnění rybníků je dnes oprávněně nejvážnějším problémem našeho rybníkářství i celé české a moravské krajiny
Podobně lze hovořit o donekonečna diskutovaném problému působení
rybožravých predátorů (zejména kormorána, vydry a volavky).
Stejně jako ve většině zemí EU, i v České republice tito
predátoři devastují rybí obsádky a populace způsobem, jaký
nemá obdoby a je státem z pozice chráněných živočichů
kompenzačně vykrýván v podstatě symbolicky. Jen v roce 2003
dosáhly predátory způsobené škody v chovech ryb spolu s volnými
vodami fantastické částky kolem 570 milionů Kč, přičemž
úhrady od státu se poskytovaly v desítkách milionů korun.
Z mimorybářského multifunkčního, společensky nezastupitelného a přitom nekvantifikovatelného působení rybníků (náklady na tyto plnění těchto funkcí zatím jednoznačně nesou sami rybníkáři) lze navíc připomenout retenci vody (významnou zejména ve vnitrozemském státě), biologickou úpravu vody před jejím odchodem do recipientu, ochranu přírody (na rybníky je vázáno mnoho druhů chráněné fauny a flory), podoba a údržba rybníků přispívá k vytváření kulturní krajiny (zejména v rybníkářských oblastech) a mnohé další
Přes všechny problémy je však možno budoucí výhled produkčního rybářství České republiky považovat za optimistický. Tento pohled vychází nejen ze staleté tradice, která historicky prověřila jeho schopnost adaptace na nové podmínky i nadčasovost jeho poslání. Jistou dávku optimismu lze nakonec čerpat i ze samotného kapra jako dominantní chovné ryby. Ten je sice „jen“ regionálním evropským produktem, nicméně jeho pozice má všechny předpoklady spíše k posílení než k propadu. Tím spíše, že je stále více oceňována jeho mimořádná organická hodnota , kterou dávno dobře znají četní evropští konzumenti.